Vlaštovčí Hnízdo - Hana Zagorová
HZ: Nad mořem cestou nesnadnou,
tam, kde se vlny tříští,
nad mořem, v skalách spolu jdou, poutníci toulaví.
První měl silná ramena,
ten druhý srdce zas vlídné.
Tu náhle, z moře zrozená,
bouře je překvapí.
KG: Pojď se mnou, bratře, v nesnázi,
vede tu cesta známá.
Mnoho nám k cíli neschází,
zbývá jen skalní brána.
VH: Pár bílých zdí,
tam ve výši bývalo vlaštovčí hnízdo,
pojď, než se bouře utiší úkryt nám obstará.
HZ: A když je spánek uchvátí jako když proutkem mávne,
svit loučí brány pozlatí, hudba se rozezní.
Ten první pil a hodoval, ten druhý zas tančil stále
s dívkou jež čelo znavené šátkem mu osuší.
VH: Sbohem buď dívko, tulák jsem, nemohu déle zůstat.
HZ: Však dívka krásná jako sen, dlaní mu zamkne ústa.
Vezmi můj šátek, s sebou vem, v zástavu na cestu dlouhou.
Poutník ten šátek, okouzlen, na prsou uschová.
Náhle jak závan perutí jitro se okny vkrádá.
Zmizí, jak křídla mávnutí, lesk nočních vyznání.
KG: Divný sen, bratře, se mi zdál,
pil jsem a jedl do rána.
VH: Pojď, bratře, půjdem zčerstva dál, čeká nás dlouhá pouť.
Přidal: Lion438
Další:
<< Zpět na texty Hana Zagorová
Oficiální stránky http://www.hanazagorova.cz