Musíš být jenom má - Bohuš Matuš
Musíš být jenom má, pak už ničí,
nebo já, přísahám, že se zničím.
Nebo já zešílím zběsilým úsilím
být ti blíž, mnohem blíž - tam, kde spíš.
Musíš být vzdělaná a ne hloupá,
musíš být nádherná, když se koupáš.
Kůži máš měď a běl, kolikrát já tě měl,
bohužel, jen a jen v představách.
Jen v těch mých představách mučivých,
mám "Tebe", svůj věčný hřích.
Mám tě na svých kolenou,
z knížek a snů stvořenou, ou, ou.
Mám tě rád nejvyšší možnou měrou.
Mám tě rád, jenže sám nevím kterou?
Za dva své životy docílím jistoty-
-jedné sám zašeptám "Jsi to ty!"
Musíš být jenom má, jak to bývá,
buď ta má vysněná, jenže živá.
Budu tvůj noční host, pak snad svou obraznost
vyměním za jmění dotyků.
Jen v těch mých představách mučivých,
mám "Tebe", svůj věčný hřích.
Mám tě na svých kolenou,
z knížek a snů stvořenou.
Přidal: Black_Angel
Další:
<< Zpět na texty Bohuš Matuš