Krysař - Daniel Landa
Hodiny na rohu ukazovaly šest a v centru byl vlastně klid.
Zrovna přicházel jednou z několika cest do města, kde už nechtěli lidi žít.
Tak přišel, aby hrál, aby na chvíli čas stál.
Prstem pohladí díry malý píšťaly a ta se rozezní do daly.
Ta hudba je nádherná a nebe do černa.
Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá. A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti ubírá.
Šli lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál, když dílo dokončil,
tak dlouho plakal, ale ještě dýl se smál.
Jak sirky lámou se stromy, jako krabice padaj domy a lidi jako stádo ovcí
řítěj se ze skály.
To krysař je ztrestal písní, že žily v hnilobě a plísni, za to že když
odcházel že se mu vysmály.
Jako rajská hudba ta jeho píšťala zazněla, jako modrý plamen vnikaly její
tóny do celýho těla.
V jejích srdcích a myslích se něco bortilo a lámaly se ledy ta píseň se nesla celičkým krajem na posledy.
A tak jde krysař svou cestou dál, jednou se zastaví, aby zas hrál.
Přidal: Veník
Další:
<< Zpět na texty Daniel Landa
Oficiální stránky http://www.daniellanda.cz